Filozofická Fakulta

Umění evropské secese a moderny

Umění evropské secese a moderny

  • vyučující : prof.PhDr.Petr Wittlich, CSc.

 

Osnova:

1)  Celková charakteristika

2)  Reformní hnutí v Anglii

3)  Symbolismus ve Francii a Belgii

4)  Art Nouveau

5)  Německý Jugendstil

6)  Vídeňská Secese

7)   Ostatní projevy

8)   Styl a individualita

9)   Doporučená literatura

10) Seznam vyobrazení

 

1)  Celková charakteristika :

      Evropské umění kolem roku 1900 vyznačovala především snaha vytvořit nový styl odpovídající moderní době, který by nahradil dosavadní praxi používání historických slohů v architektuře a dekorativním umění. Za tím účelem se již od poloviny 19. století rozšířilo zakládání nových umělecko-průmyslových škol, jejichž absolventi potom uskutečnili v secesních spolcích a výstavních Salonech tuto programovou ideu, označovanou dnes jako  Art Nouveau nebo Jugendstil.

     Úspěšné naplnění této myšlenky bylo možné jenom díky tomu, že nový styl byl chápán nejenom jako ryze výtvarná záležitost, ale jako výraz celkové proměny moderní doby, jejíž civilizační a vědecké vymoženosti byly vnímány idealisticky a utopicky a jako spojení umění s moderním životem. Hlavním předpokladem rozvoje stylu bylo odmítnutí dosavadního dělení umění na " vysoké" volné umění a " nízké" užité umění a snaha vytvářet nový Gesamtkunstwerk - souborné umělecké dílo ze všech uměleckých oborů dohromady. Přitom byla zároveň ceněna individuální originalita stylového projevu, což umožnilo pozoruhodnou rozmanitost jeho realizací  a rychlé rozšíření do celého tehdejšího kulturního světa.

  I když se nový styl prosadil hlavně v grafice, užitém umění a architektuře, nelze nevidět, že pro jeho přijetí byla podstatná změna v pojetí umění, která přišla s nástupem literárního a výtvarného symbolismu v osmdesátých letech 19. století. Ta znamenala odvrat od zrakového naturalismu a iluzionismu k dekorativní abstrakci a k zdůrazňování citového zvnitřňování uměleckého projevu. Analogie s hudbou pak umožnila nové rytmické pojejí stylové linie a osvobození barvy od popisnosti. Tímto směrem byly vytvořeny předpoklady i pro nástup a rozvoj avantgardních modernistických tendencí počátku dvacátého věku.

  Pro chronologii stylového hnutí lze sice hledat její počátky kupříkladu už u Williama Blakea a v jeho "springs of life", ale skutečným předělem byla až v roce 1851 Velká výstava v Londýně, po níž se rozběhlo reformní úsilí. Zralosti stylu, vyjadřujícího se typickou táhlou linií, bylo dosaženo v letech 1893 -1895 v grafickém díle A. Beardsleye a v architektuře V. Horty. Dobová publicistika a také galerijní a obchodní aktivita přispěly pak významně k jeho rozšíření, slavícímu veřejný úspěch na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Od mezinárodní výstavy dekorativního umění v italském Turině v roce 1902 byl nový styl globáním světovým fenoménem, jehož popularita ovšem vedla také k vulgarizaci, vyvolávající pak kritiku ze strany mladších generací.

   Umělecké úsilí z přelomu století ukázalo, že moderní umění má potencionál vytvářet styl jako výraz doby a v tom směru působilo jako základ dalšího vývoje.

 

2) Reformní hnutí v Anglii

     Anglie byla v 19. století nejpokročilejší v rozvoji industrialismu.Materialistický životní názor ale neprospíval kultuře.Komentátoři památné Velké výstavy uspořádané v Londýně v roce 1851 v obrovském skleníku Krystalového paláce od Josepha Paxtona, konstatovali obchodní problém s uměleckou úrovní průmyslově vyráběných předmětů. Volání po reformě získalo podporu vlády, takže bylo založeno umělecko průmyslové muzeum ( Kensingtonské, od roku 1899 Victoria and Albert Museum ) spojené s výukou designu pro umělce i širší publikum. Ta si vyžádala své učebnice, z nichž nejslavnější svými obrazovými tabulemi dekorativního umění všech národů a ras se stala The Grammar of Ornament od Owena Jonese z roku 1856.

     Prakticismus těchto reformistů však vyvolal kritiku Johna Ruskina, romantického sociálního idealisty, odmítajícího luxus ve prospěch poctivé umělecko řemeslné práce s materiálem. Ruskin získal pro své názory Williama Morrise, spojeného s malířskou skupinou Preraffaelitů, z nichž Dante Gabriel Rossetti vytvořil mystický typ ženy a mladší Edward Burne - Jones uplatnil imaginaci čerpající ze starých legend ve všech výtvarných žánrech. Morris proslul jako návrhář nových organických vzorů textilií a tapet a zejména jako organizátor výrobních bratrstev, z nichž Arts and Crafts Exhibition Society, provozující svou činnost od roku 1888, se stala snad nejznámnější anglickou inspirací reformy v celé Evropě. Od sedmdesátých let zároveň vznikala v Anglii celá řada podobných skupin a individuálních tvůrců, napojených na sociální kritiku a hledajících projev spojující umění a život jako A.H. Mackmurdo, nebo architekt C.F.A. Voysey, nebo apoštolsky působící Walter Crane.

   Specifika anglického přínosu je vyznačena působením ještě třetího názorového směru, obvykle nazývaného jako Estetické hnutí.První významnou postavou zde byl malíř James McNeill Whistler, který již roku 1876 vytvořil pro lorda Leylanda slavný Paví pokoj, v jehož dekoraci uplatnil svůj zájem o orientální umění. S ním spolupracoval architekt E.W. Godwin, autor pozoruhodně jednoduchého, ale rafinovaně proporčního nábytku. Hlavním představitelem Estetického hnutí se však stal spisovatel Oscar Wilde, pro jehož Salome vytvořil v roce 1893 ilustrace mladý grafik Aubrey Beardsley, který jimi ihned pronikl do evropského kulturního povědomí jako tvůrce zralého secesního stylu. Wildeův nešťastný soudní proces a brzká smrt Beardsleye ovšem rázně ukončily slávu této exkluzivní větvě modernismu v Anglii.

  Anglické hnutí, kromě velkého ideového vlivu Arts and Crafts, bylo nakonec v Evropě nejvíce reprezentováno časopisem The Studio a prakticky úspěchem obchodní firmy Liberty, která distribuovala všechny jeho projevy pod etiketou Anglického stylu.

 

3)  Symbolismus ve Francii a Belgii

      Mentalita konce 19. století byla v kultuře nejvíce poznamenána vlivem symbolismu. Jeho ideovým jádrem byl konflikt nového spiritualismu s materialismem kapitalistické společnosti. Ve snaze vytvořit novou světonázorovou koncepci symbolisté fantazijně interpretovali nové vědecké a technické objevy

( jako rentgenové paprsky), znovuobjevovali stará náboženství a rituály ( jako gnosticismus) a užívali moderní psychologii i sociálně- politické ideály ( jako socialismus a anarchismus). Výrazně se rozvíjející ženské hnutí jim poskytovalo příležitost učinit středem symbolistické ikonografie postavu femme nouvelle a femme fatale.

   Literáti, kteří uváděli symbolismus, věnovali velkou pozornost výtvarnému umění. K.J.Huysmans, autor epochálního románu Naruby (1884) vyzdvihl pro symbolismus výtvarníky starší generace jako byli Gustave Moreau ( Salome, 1876) a grafik Odilon Redon. Básník S. Mallarmé vítal na svých pověstných týdenních schůzkách Paula Gauguina, který v roce 1889 shromáždil v Pont Aven celou skupinu přivrženců. Gauguin vytvořil nový malířský styl, používající plochy čistých, emocionálně působících barev ohraničených výraznou kresbou a svým kultem "dobrého divocha", rovíjeným potom za jeho pobytů v Tichomoří, založil primitivistickou tendenci, mající zásadní význam pro celý vývoj moderního umění.

   Na Gauguina na vázali mladší Nabisté, vedení Paulem Sérusierem a Mauricem Denisem, vydávající vlivný časopis La revue blanche. Edouard Vuillard a Pierre Bonnard spojili novou výtvarnou estetiku s civilními náměty. Nabisté zesílili svůj vliv kolem 1900, kdy vyzdvižením syntetické malby Paula Cézanna přispěli k nástupu čistého modernismu.

   V devadesátých letech získali aktuální ohlas umělci více spojení s literární agendou symbolismu. V roce 1892 byl zahájen výroční Salon Růže a Kříže, vedený Josephinem Péladanem, propagující militantně nový spiritualismus. Kromě Francouzů Alphonse Osberta a Alexandre Séona se zde uplatnili zejména belgičtí malíři Fernand Khnopff a Jean Delville odchovaných brusselským kulturním prostředím, kde se už od začátku osmdesátých let bouřlivě rozvíjely moderní spolky pořádající výstavy, na kterých záhy vystavovali nejpokrokovější francouzští modernisté. Tento kvas vyvolal tvorbu i řady velmi originálních osobností, jako byli James Ensor nebo Jan Toorop.

   V Paříži vystoupili v polovině 90. let t.zv. Malíři duše ( Lucien Lévy- Dhurmer, Aman Jean ad.) jejichž moderní eklekticismus. inspirující se poeticky uznávaným klasikem Puvisem de Chavannes, utvořil t.zv. juste milieu, projev umožňující přístup k modernímu umění i širšímu publiku. 

 

4) Art Nouveau

   Název Art Nouveau, kterým dnes označujeme celý dobový styl, byl původně roku 1895 použit obchodníkem Siegfriedem Bingem, který už od sedmdesátých let šířil v Paříži modní orientální zboží, zejména japonské tisky, které si získaly velkou oblibu a staly se jedním z hlavních zdrojů nové výtvarné estetiky. Bing začal nabízet i nábytek a dekorativní předměty, navrhované jako celé interiérové komplety mladými návrháři jako byl Henry van de Velde, který se z malíře ovlivněného van Goghem rychle vypracoval na předního ideologa a praktika nového moderního stylu.

  Jestliže grafika nového stylu byla vypracována v Anglii ( Beardsley) nebo v Paříži ( Eugene Grasset, Carlos Schwabe, Alfons Mucha), potom jeho architektura byla precizována v Brusselu Victorem Hortou, jehož Maison Tassel (1893) odstartoval řadu dalších Hortových stylových realizací, vrcholících v Maison du Peuple ( 1896 -99, zbouráno v 60. letech ). V Brusselu tvořila řada dalších architektů jako Paul Hankar, tvořících z tohoto města další metropoli art nouveau.

  V Paříži vystoupil architekt Hector Guimard, upoutávající pozornost svým Castel Béranger ( 1894 - 98) a proslavený dnes jen částečně zachovanými vstupy do pařížského Metra, pořizovanými v souvislosti se Světovou výstavou, konající se v Paříži v jubilejním roce 1900. Tako výstava, naštěvovaná miliony návštěvníků z celého světa, rychle zpopularizovala stylový idiom Art Nouveau a zásadně přispěla k jeho přijetí evropským kulturním publikem.

  Zaloužily se o to významnou měrou výstavní expozice soukromých firem ( jako byl Bing), nebo výrobních združení a státních umělecko-průmyslových škol, kde začalo být všude přijímáno Art Nouveau jako autentický styl moderní doby.

  Jádrem bylo návrhářství interiérových kompletů, které kromě stylového nábytku zahrnovalo i všechny další obory umělecko řemeslné a průmyslové práce. To znamenalo grafiku tapet a textilních návrhů, tkaní koberců, novou keramiku a zejména sklo, kde se kromě americké návrhářské firmy Tiffany uplatňovali originální Francouzi z Nancy, Émile Gallé barevnými vázami inspirovanými světem přírody i symbolistickou poesií, nebo bratři Daumové. Patřilo sem i sklo z Čech ( Klášterský Mlýn).

   Důležitou složkou moderního stylu bylo i zpracování kovu a to nejenom v architektuře  nebo v nábytkovém kování a  parádních kovových nádobách, ale zejména ve šperku, který dosáhl mimořádné úrovně ( René Lalique, Philippe Wolfers, Georges Fouquet).

   Po roce 1900 byl k dispozici už totální stylový komplet dostupný v návrhových vzornících jako byly třeba Documents décoratifs od Alfonse Muchy (1902) a na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního umění v italském Turině (1902) bylo zřejmé, že Art Nouveau, také díky svým národním a lokálním variantám, ovládlo světový trh s dekorativním uměním ideově i jako nezanedbatelná národohospodářská hodnota.

 

5)  Německý Jugendstil

     Německá varianta Art Nouveau vznikala hlavně v Mnichově, který byl už od začátku 19. století hlavním centrem uměleckého dění v Německu. Podle časopisu Jugend, který zde začal vycházet roku 1896 byla nazvána Jugendstil. Tomu předcházel dramatický vývoj, kde se z tradičního spolku mnichovských umělců oddělila v roce 1892 elitní skupina, která založila svůj vlastní spolek, který záhy získal přezdívku Secese. Důvodem byl důraz na kvalitu a zahraniční orientaci při výročních výstavách.

  V mnichovské Secesi byli respektováni starší malíři symbolistické orientace jako Švýcar Arnold Bocklin nebo Hans von Marées a grafik Max Klinger. Vedle nich vystavovali malíři orientované k figurálními impresionismu jako Fritz von Uhde nebo berlínský Max Libermann. Hlavní postavou se stal  Franz von Stuck, který své mytologické náměty naplňoval erotickým obsahem.

  Důležitou skupinou mnichovských secesionistů byli návrháři, původně také malíři, kteří pochopili nové stylové úsilí jako součást Lebensreform, reformy života, což bylo obecné hnutí k ozdravení sociálního života. Otto Eckmann, Herman Obrist a August Endell vyšli z naturalismu a vytvořili typicky německou ornamentiku. Richard Riemarschmid a Peter Behrens pak převedli tuto inspiraci do abstraktnějších a účelově konstruktivnějších poloh. Aktualitu mnichovských Vereinigte Werkstatten a Debschitz Schule tak nahradil program celoněmeckého Werkbundu.

  Ideje mnichovské Secese byly přeneseny do Berlína, kde však teprve roku 1898, po dlouhých bojích s oficiálními místy konzervativního císařství, byla ustanovena Berlínská Secese, pod vedením malíře Maxe Liebermanna a krajináře Waltera Leistikowa. Ideové spory s německým nacionalismem poznamenaly i další vývoj tohoto sdružení, zaměřeného především na malbu a spolupracujícího i s jinými takovými německými skupinami, jako byla třeba Worpsvédská škola (Otto Modersohn). To vedlo k nárůstu expresionismu a také k postupnému zvyšování významu Berlína jako centra německého modernismu.

  Důležitou lokální školou secesního umění byl v Německu ještě Darmstadt. Umělecká kolonie zde byla založena místním velkovévodou vysloveně s posláním pomáhat při rozvoji lokálního uměleckého průmyslu, její výsledky však daleko přesáhly toto určení.Podstatné bylo povolání J.M.Olbricha, P. Behrense a L.Habicha, kteří v roce 1901 uskutečnili epochální výstavu Ein Dokument deutscher Kunst na darmstadtské Mathildenhohe, kde se pak konaly další památné výstavy stylové architektury a moderního bydlení.

 

6)  Vídeňská  Secese

     Ve Vídni byl secesní spolek mladých umělců založen v dubnu 1897 za předsednictví malíře Gustava Klimta. Ten proslul jako dekoratér schodiště Burgtheater na Ringstrasse, ale pro Secesi nakreslil plakát inspirující se starořeckým archaismem. Pesimistický symbolismus poznamenal jeho obrazy pro aulu vídeňské university, které vyvolaly zásadní diskusi o uměleckých hodnotách. Klimt spojil lineární ornamentalismus ( Beethovenovský vlys,1902) s obdivem k ravennským mozaikám do "zlatých" obrazů v portrétech žen a ideálních výjevů ( Polibek, 1908). Po odchodu ze secesního spolku v roce 1905 organizoval Klimt se svojí skupinou významnou výstavu Kunstschau v roce 1908, na které mladý Oscar Kokoschka už ale vyznačil nástup expresionismu. Klimtovo pozdní dílo také stupňuje barevnost už fauvistického typu.

   K vídeňské secesi neodmyslitelně patří stylová architektura. Profesor Akademie Otto Wagner zde vytvořil celou školu, inspirovanou jeho voláním po autentické moderní architektuře. Wagner vytvořil v secesním duchu pavilony okružní dráhy a ještě kostel ve Steinhofu ( 1902 -07), záhy zesílil jeho racionálně orientovaný klasicismus ( Poštovní spořitelna, 1903 -06). Z jeho žáků vynikli Joseph Maria Olbrich, autor slavného výstavního pavilonu Secese (1898), působící  později v Darmstadtu a  Josef Hoffmann , který kromě budovy Sanatoria v Purkersdorfu u Vídně ( 1904) je znám jako inscenátor proslulých výstav Secese a jako spoluzakladatel Wiener Werkstatte ( 1903), v jejichž produkci, zejména v práci s kovem, prosadil unikátní geometrickou variantu secesního stylu. Významnou památkou secesního Gesemtkunstwerku je i jeho Palais Stoclet v Brusselu (1905 - 11), kde spolupracoval s Klimtem a sochařem Franzem Metznerem.

    Secesní ornamentalismus sice záhy našel ostrého kritika v architektu Adolfu Loosovi (dům na Michaellerplatz, 1909- 11), ale jeho erotický základ poznamenal i Egona Schieleho.

 

7)   Ostatní projevy

     Na vyhranění specifického geometrismu vídeňské Secese měl značný vliv příklad stylizace, kterou si osvojili příslušníci skotské Glasgowské školy. Její hlavou byl architekt Charles Rennie Mackintosh, tvůrce novostavby Školy umění (1896-99), jejíž ateliéry vychovávaly přivržence nové estetiky.Glasgowské moderní interiéry, k nimž patřily oblíbené čajovny, jejich dekorace a nábytek udivovaly bělostnou čistotou svého minimalistického pojetí a ezoterickým ornamentem. Ve Vídni roku 1900 a v Turině roku 1902 slavila Glasgowská  škola mimořádné úspěchy.

   Zatím co to bylo vysloveně městské umění, jiné národní školy nového umění byly více spojeny s přírodou a historií. Finové upoutali pozornost návštěvníků Světové výstavy v Paříži roku 1900 svým národním pavilonem navrženým mladými architekty Geselliusem, Lindgrenem a Saarinenem. Archaizující dekoraci doslovil nástěnnými malbami na téma národního eposu Kalevala  Akseli Gallen - Kallela.Architekti získali zakázku na Národní muzeum v Helsinkách (1901) a Saarinen mohl uplatnit svůj rustikální dekorativismus v komplexu domů vybudovaných v lokalitě Hvittrask (1902 -03).

   Maďar József Rippl - Rónai se ve Francii osobně seznámil s Gauguinem a Nabisty, ale ani on zcela neodolal volání svých rodáků po využití národní lidové ornamentiky, jak to propagoval architekt Odón Lechner ( budapeštské Museum dekorativního umění, 1896 a Poštovní spořitelna, 1899 - 1901). Ještě důsledněji zastávali tento názor členové umělecké kolonie v Godollo a Fiatalok ( Károly Kós).

  Také v Katalánsku vládl nacionalismus, který volal po zhodnocení domácích tradičních řemesel, ale zároveň se spojoval s kosmopolitnějšími zájmy.Bohatá dekorativnost spojená s racionalismem stavebních plánů byla příznačná pro stoupence "modernismu" architekta Lluíse Doménecha i Montaner ( Palác katalánské hudby, Barcelona, 1905 -08¨). Geniální Antoní Gaudí vyžadoval zásadní duchovní obrodu moderního člověka, čemuž zasvětil stavbu katedrály Sagrada Familia ( Od 1883 do 1926 západní průčelí). Nevyčerpatelnost své fantazie projevil v Parku Guell ( 1900 -14) a v Casa Mila (1906 -10). Nedokončená kaple v sídlišti Guell přitom ukazuje sílu Gaudího strukturální kompozice.

   Podobně hlubokou schopnost propojit účelně racionální dispozici s poetickým obsahem stavby projevil americký architekt Louis Sullivan ( Departmen store Carson- Pirie- Scott, Chicago, 1899 - 1904), inspirující se Ruskinovým učením o vitální expresivitě ornamentiky. I když byl později Sullivan znám spíš podle své věty " forma sleduje funkci", jeho vlastním závěrem bylo, že architektonické a umělecké dílo má vyjadřovat " nekonečně tvořivého ducha".

 

8)  Styl a individualita

     Jestliže pilířem vývoje secesního hnutí byly instituce nových uměleckých spolků a skupin, neméně důležité bylo působení vynikajících individualit. Kromě vůdčích skupinových umělců se uplatnili tvůrci, kteří obecnému stylovému úsilí dali výraz  a tvar jedinečného prožitku osudovosti moderního člověka. K takovým individualitám patřili Henri Toulouse- Lautrec ve Francii. Ferdinand Hodler ve Švýcarsku, Jan Toorop v Holandsku, Edvard Munch v Norsku nebo James Ensor v Belgii.

 

9)  Doporučená literatura:

Amaya, Mario, Art Nouveau, London 1966

Arwas, Victor, Glass, Art Nouveau to Art Deco, London 1977

Beattie, Susan, The New Scuplture, London 1983

Becker, Vivienne, Art Nouveau Jewellery, London 1998

Borsi Franco and Godoli Ezio, Vienne, Architecture 1900, Paris 1985

Bouillon, Jean - Paul, Art Nouveau 1870 - 1914, Geneve 1985

Brunhammer, Yvonne (ed) Art Nouveau Belgium, France, Houston 1976

Dorra, Henri, Symbolist Art Theories, A Critical Anthology, Berkeley and Los Angeles 1994

Delevoy Robert L., Le Symbolisme, Geneve 1982

Ducan, Alaistair, Art Nouveau Furniture, New York, 1982

Fahr - Becker, Gabriele, Art Nouveau , Koln 1997

Greenhalgh ,Paul, Art Nouveau 1890 - 1914,London 2000

Jullian, Philipe, The Triumph of Art Nouveau : The Paris Exhibition of 1900, London 1974

Makela, Maria, The Munich Secession, New Jersey 1990

Marlais, Michael, Conservative Echoes in Fin-de-Siecle Parisian Art  Criticism, The Pennsylvania State University 1992

Mathews Patricia, Passionate Discontent, Creativity, Gender, and French Symbolist Art, Chicago and London 1999

Paret, Peter, The Berlin Secession, Harvard 1980

Pevsner, Nicolaus and Richards, J.M. (eds.),The Anti - Rationalists, London 1973

Rheims, Maurice, L´Objet 1900, Paris 1964

Rheims, Maurice, The Age of Art Nouveau, London 1966

Russel, Frank (ed.), Art Nouveau Architecture, London 1979

Silvermann, Debora, Art Nouveau in Fin-de- Siecle France, Politics, Psychology and Style, Berkeley and Los Angeles 1989

Schmutzler, Robert, Art Nouveau - Jugendstil, Stuttgart 1962, London 1964

Schorske ,Carl L., Fin-de-Siecle Vienna, New York 1980

Sembach, K.J., Art Nouveau, Cologne 1991

Splendeurs de l´Idéal, Rops, Khnopff, Delville, Liege 1997

Troy, Nancy, Modernism and the Decorative Arts, from Art Nouveau to Le Corbusier,  New Hawen and London 1991

Tschudi - Madsen, Stephan , Art Nouveau, London 1967

 

10)  Seznam vyobrazení

1   Joseph Nash, Interiér Velké výstavy, 1851,akvarel, Victoria and Albert Museum, London

2   Owen Jones, tabule keltské ornamentiky z Grammar of Ornament, 1856

3   Dante Gabriel Rossetti, Beata Beatrix, 1860 -70, olej na plátně, Tate Gallery, London

4   Edvard Burne - Jones, Malba na truhle, kolem 1860, zlacená a postříbřená malba olejem, Victoria and Albert Museum, London

5   William Morris, Závěs s pávy a draky, 1878, tkaná vlna, Victoria and Albert Museum, London

6   Arthur Heygate Mackmurdo, Židle, 1882, mahagon a kůže, Victoria and Albert Museum, London

7   Walter Crane, Tapeta Labutě, 1875, kvaš a akvarel, Victoria and Albert Museum, london

8   C.R.Ashbee, Bowle, 1900 - 01, stříbro a email, Victoria and Albert Museum, London

9   Christopher Dresser, Váza "Clutha", kolem 1885, sklo s aventurinem, Victoria and Albert Museum, London

10   James Mc Neill Whistler, Paví pokoj, 1876, Freer gallery of Art, Smithsonian Institution, Washington D.C.

11   James Mc Neill Whistler,  Malá bílá dívka : Symfonie v bílé č.II, 1864, olej na plátně, Tate gallery, London

12   E.W.Godwin, Sekretář, 1867, eben a papír, Victoria nad Albert Museum, London

13   Aubrey Beardsley, Leták pro The Studio, 1893, Victoria and Alber Museum, London

14   Aubrey Beardsley, J´ai baisé ta bouche Iokanaan, 1893, Victoria nad Albert Museum, London

15   Gustave Moreau, Zjevení, 1876, olej na plátně, Musée Gustave Moreau, Paris

16   Odilon Redon, Květ bahna, 1885, litografie, Kunstmuseum, Winterthur

17   Paul Gauguin, Vlastní portrét, 1889, olej na dřevě, National Gallery of Art, Washington    

18   Paul Sérusier, Talisman, 1888, olej na dřevě, Musée d´Orsay, Paris

19   Maurice Denis, Múzy, 1893, olej na plátně, Musée d´Orsay, Paris

20   Pierre Bonnard, plakát pro La Revue blanche, 1894, barevná litografie, Art gallery, Brighton

21   Carlos Schwabe, Plakát pro 1. Rose et Croix Salon, 1892, barevná litografie, Victoria nad Albert Museum

22   Fernand Khnopff, Avec Grégoire Le Roy, 1889, barevné tužky, soukromá sbírka

23   Jean Delville, Mrtvý Orfeus, 1893, olej na plátně, soukromá sbírka

24   Pierre Puvis de Chavannes, Studie pro " Svatá Genevieve jako dítě při modlitbě", 1875 -18n76, olej na plátně, Van Gogh Museum, Amsterdam

25   Pierre Puvis de Chavannes, Chudý rybář, 1887 -1892, olej na plátně, Národní muzeum západního umění, Tokyo

26   Henri Martin, Múza, 1892, pastel na papíru, soukromá sbírka

27   Alphonse Osbert, Antický večer, 1908, Petit palais, Paris

28   Vchod do galerie Art Nouveau Siegfrieda Binga v Paříži, 1895, fotografie

29   Utagawa Hiroshige, Peřeje Naruto v provincii Awa, 1855, barevný dřevoryt, Victoria and Albert Museum, London

30   Henry van de Velde, Andělská hlídka, 1893, výšivka, Museum Bellerive, Curych

31   Henry van de Velde, Dámský šat, 1900, fotografie

32   Victor Horta , Předsíň Tasselova domu, 1893, Bruxelles

33   Victor Horta,  Jídelna Hortova domu, 1898 -1900, Bruxelles

34   Victor Horta,  Schodiště Hortova domu, 1898 - 1900, Bruxelles

35   Victor Horta, Lidový dům, 1896 - 1899, fotografie

36   Hector Guimard, Castel Béranger, 1894 -1896, reprodukce

37   Hector Guimard, Vchody do stanice metra v Paříži, kolem 1900,

 fotografie

38   Hector Guimard, Kabinet, kolem 1899, dřevo, bronz, sklo, Virginia Museum of Fine Arts, U.S.A.

39   Francouzská kamenina, 1890 - 1900, Victoria nad Albert Museum, London

40   Émile Gallé, Váza, 1896, irizované sklo, Musée de l´École de Nancy, Nancy

41   Daum Freres, Váza, 1905, irizované sklo, Musée des Beaux Arts, Nancy

42   Georges de Feure, Nábytkové kování, kolem 1900, postříbřená měď, Victoria and Albert Museum, London

43   René Lalique, Závěsek , kolem 1898 -1899, zlato, diamanty, email, soukromá sbírka

44   Georges Fouquet, Přívěsek, 1902, zlato, perly, email, soukromá sbírka

45   René Lalique, Hřeben do vlasů, 1902 -1903, sykomora, Bayerisches National Museum, Munchen

46   Camille Martin, lˇEstampe originale, 1893, kůže, Musée de l´École de Nancy

47   Franz von Stuck, Plakát VII Internationale Kunstaustellung, 1897, barevná litografie, Museum Villa Stuck, Munchen

48   Arnold Bocklin, Flora, 1875, olej na dřevě, Museum der Bildenden Kunste, Leipzig

49   Hans von Marées, Drakobijce, 1880, olej na dřevě, Nationalgalerie, Berlin

50   Hans von Marées, Koněvod a nymfa,1881- 1883, kombinovaná technika na dřevě, Neue Pinakhotek, Munchen

51   Franz von Stuck, Sfinga, 1904, olej na plátně, Hessisches Landesmuseum, Darmstadt

52   Franz von Stuck, Pan se syrinxem, 1914, olej na plátně, Museum Villa Stuck, Munchen

53   Fritz Ertler, obálka časopisu Die Jugend, 1901, barevná litografie, Victoria and Albert Museum, London

54   Otto Eckmann, Pět labutí, 1896 -1897, tkaná tapiserie, Museum fur Kunst und Gewerbe, Hamburg

55   Hermann Obrist, Peitschenhieb, kolem 1895, výšivka, Stadtmuseum, Munchen

56   August Endell, Atelier Elvira - průčelí, kolem 1897, Fotografie

57   Richard Riemerschmid, Skříň, 1903, dřevo vykládané perletí, Stadtmuseum, Munchen

58  Richard Riemerschmid, Jídelní příbor, 1899 -1900, stříbro, Stadtmuseum, Munchen

59  Richard Riemerschmid, Křeslo a stolek, 1898 -1899, ořech a kůže, Victoria and Albert Museum, London

60   Ludwig von Hofmann, Jarní bouře, 1894 - 1895, olej na plátně,  Stadt - Kunstsammlungen, Darmstadt

61   Joseph Maria Olbrich, Plakát výstavy Ein Dokument deutscher Kunst, 1901, barevná litografie, Stadt - Kunstsammlungen, Darmstadt

62   Model  výstavy Ein Dokument deutscher Kunst, 1976, Darmstadt, fotografie

63   Gustav Klimt, Plakát Erste Kunstausstellung Secession, 1898, barevná litografie, MAK, Wien

64   Joseph Maria Olbrich,  Výstavní pavilon Secese, 1897 -1898, Wien

65   Gustav Klimt, Judita a Holofernes I, 1901, olej na plátně,  Osterreichische Galerie, Wien

66   Gusta Klimt, Lékařství, detail, 1900 - 1907, zničeno

67   Gustav Klimt, Právnictví, 1903 - 1907, zničeno

68   Gustav Klimt, Podobizna Adély Bloch - Bauerové I, detail,1907, olej, stříbro a zlato na plátně, dříve Osterreichische Galerie, Wien

69   Gustav Klimt, Podobizna  Rii Munkové III, 1917 - 1918, olej na plátně,  Neue Galerie der Stadt Linz, Linz

70   Josef Hoffmann, Palais Stoclet, 1905 - 1911, Bruxelles

71   Josef Hoffmann, Jídelní příbory, 1904 - 1908, postříbřená ocel, MAK, Wien

                                     Krabice, 1905, stříbro a sklo, Victoria and albert Museum, London

72   Otto Wagner, Pavilon okružní dráhy,1898-1899, Karlsplatz, Wien

73   Otto Wagner, Kostel ve Steinhofu, 1902 - 1907, Wien

74   Otto Wagner, Poštovní spořitelna, 1903 - 1906, Wien

75   Otto Wgner, Poštovní spořitelna, hlavní hala, 1903 - 1906, Wien

76   Adolf Loos,  Dům na Michaelerplatz, 1909 - 1911, Wien

77   Charles Rennie Mackintosh, Škola umění, 1896 - 1899, Glasgow

78   Glasgowská škola, Rekonstrukce čajovny Miss Cranston, Glasgow

79   Charles Rennie Mackintosh, Křeslo, 1904, dřevo, School of Art, Glasgow

80   Gesellius, Lindgren a Saarinen, Finský pavilon na Světové výstavě v Paříži, 1900, fotografie

81   Akseli Gallen - Kalela, Lemminkainenova matka, 1897, tempera na plátně, Helsinko Ateneum, Helsinki

82   Eliel Saarinen, Návrh interiéru, 1903, akvarel, Museum of Finnish Architecture, Helsinki   

83   József Rippl - Rónai, Žena v červeném, 1898, závěs, Museum of Applied Arts, Budapest

84   Odon Lechner, Poštovní spořitelna, 1899 - 1901, Budapest

85   Lluís Domenech i Montaner, Palác katalánské hudby, 1905 - 1908, Barcelona

86   Antoní Gaudí, Sagrada Familia, 1883 - 1926, Barcelona

87   Antoní Gaudí, Zeď v Parku Guell, 1900 - 1914, Barcelona

88  Antoní Gaudí, Komíny na Casa Milá, 1906 - 1910, Barcelona

89  Adler and Sullivan, Guaranty Building, 1894 - 1896, Buffalo

90  Louis Sullivan,  Vchod obchodního domu Carson - Pirie- Scott, 1899 - 1904, Chicago

91  Henri de Toulouse - Lautrec, Plakát Moulin Rouge - La Goulue, 1891, barevná litografie, Kunstgewerbemuseum, Zurich

92  Ferdinand Hodler, Jaro, 1901, olej na plátně, Folkwang Museum, Essen

93  Jan Toorop, Dvě ženy, 1893, akvarel, soukromá sbírka

94  Edvard Munch, Metabolismus, 1899, olej na plátně, Munch- Museet, Oslo

95  James Ensor, Plakát vlastní výstavy v Salon des Cents, 1898, barevná litografie, soukromá sbírka

 

 

Aktuality

Dále si vás dovoluji upozornit, že do dnešního dne se měl složit doplatek na exkukrzi - viz....

20. září 2017

Pí doc. Marie Rakušanová oznamuje, že v zimním semestru 2017 - 2018 budou její konzultace vždy...

18. září 2017

P. dr. Macek sděluje, že poslední možnost, kdy s ním lze konzultovat, bude v pátek 15. 9. 2017...

14. září 2017

P. dr. Macek oznamuje, že i přes probíhající rekonstrukci topení v sekretariátu a kabinetech...

05. září 2017

Pí dr. Kateřina Adamcová bude v září 2017 konzultovat v těchto termínech:

...
04. září 2017

č. účtu: 2601233319/2010 - FIO banka.

Doplatek činí: 9.500,- Kč

...

29. srpen 2017