Přednáška z cyklu Románského umění v českých zemích a v Evropě se 3. a...
1850 – na přímluvu hraběte Lva Thuna se prvním profesorem české archeologie a historie umění stal J. E. Vocel, dějiny umění (důraz na místopis) spjaty s archeologií
1871-1874 – po smrti Vocela zůstalo místo profesora archeologie a dějin umění neobsazené
1874 – nacionalisticky orientovaný A. Woltmann jmenován profesorem
1878 – po aféře s českými studenty Woltmann odchází do Štrasburku
1882 – rozdělení univerzity na „českou“ a „německou část“
1883 – profesorem dějin umění se stal estetik Miroslav Tyrš
1884 – 1904 – po smrti Tyrše suploval výuku dějin umění O. Hostinský
1897 – dějiny umění začal přednášet Hostinského žák, soukromý docent Bohumil Matějka (hab. 1896)
1897 – habilitace Karla Chytila, badatele kulturněhistorické orientace
1904 – K. Chytil mimořádným profesorem, o profesuru se ucházel také v roce 1902 ve Vídni habilitovaný M. Dvořák
1911 – K. Chytil řádným profesorem a vedoucím Semináře dějin umění, schválení stanov Semináře
1918 – Seminář proměněn v Ústav a Seminář dějin umění, přednosta K. Chytil, seminář měl dvě oddělení, první vedl K. Chytil, druhé V. Birnbaum (habilitován 1919)
1921 – na návrh K. Chytila byl pozván vyučovat dějiny východoevropského umění bývalý profesor oděské a petrohradské univerzity N. P. Kondakov (zemřel 1925)
1922 – V. Birnbaum jmenován mimořádným profesorem, od té doby dvě profesorská místa na Ústavu
1923 – přestěhování Ústavu a Semináře dějin umění z Klementina do Břehové ulice, k dispozici dvě posluchárny, součástí Ústavu je tzv. Historicko-umělecký ústav Msgra. F. Lehnera, Fond Msgra. Lehnera
1925 – Kondakovovi žáci založili tzv. Seminarium Kondakovianum
1927 – V. Birnbaum po odchodu K. Chytila do důchodu jmenován řádným profesorem, vedení druhého oddělení Semináře se ujal A. Matějček
1927 – na Ústavu začal přednášet katolický kněz Josef Cibulka a vedl Proseminář dějin umění
1929 – na žádost V. Birnbauma zřízeno Oddělení pro byzantské a východoslovanské dějiny umění, jehož vedoucím se stal prof. N. L. Okuněv
1930 – Birnbaumova žádost na zřízení Semináře křesťanské archeologie (vedoucím měl být J. Cibulka)
1934 – po Birnbaumově smrti se jeho nástupcem stal A. Matějček (habilitován 1926, mimořádným profesorem od roku 1927, řádným 1930), vedením prvního oddělení a Prosemináře dějin umění pověřen J. Květ
1938-1939 – A. Matějček děkanem filosofické fakulty
1939 – zavření českých vysokých škol nacisty, v průběhu války fungoval Uměleckohistorický institut dějin umění německé části univerzity (přednosta K. M. Swoboda)
1943 – v Osvětimi byl zavražděn nacisty asistent Lehnerova Ústavu P. Kropáček
1945 – obnovení výuky, Ústav převzal knihovnu a fototéku německého Institutu dějin umění, přednostou Ústavu opět A. Matějček (vedoucí semináře), působil zde nadále J. Cibulka, nově zde začal působit O. J. Blažíček (habilitoval se v roce 1946), proseminář vedl J. Květ (řádným profesorem od roku 1945)
1946 – habilitace J. Pešiny (řádným profesorem od 1949)
1947 – vyhověno žádosti A. Matějčka o znovuzřízení dvou oddělení Semináře a Prosemináře
1948 – únorový převrat komunistů, J. Pečírka pověřen vedením prvního oddělení Semináře
1950 – po smrti A. Matějčka jmenován „zatimním“ ředitelem Ústavu J. Květ, přejmenování Ústavu dějin umění na Katedru dějin umění, J. Neumann jmenován docentem, zrušení Semináře pro křesťanskou archeologii
1951 – z politických důvodů ukončil svoji činnost na Katedře O. J. Blažíček, J. Cibulka směl vyučovat pouze na teologické fakultě, přestěhování Katedry dějin umění z Břehové ulice na právnickou fakultu
1953 – J. Květ obdržel dekret vedoucího učitele Katedry, jako asistenti působili od 50. a 60. let V. Fiala, V Soukupová, V. Hasalová, B. Mráz, P. Wittlich, J. Kropáček, J. Homolka
1960 – J. Květ se stal akademikem
1964 – J. Květ odešel do důchodu (zemřel 1965), novým vedoucím Katedry jmenován J. Pešina
1971 – došlo ke konfuzi Katedry dějin umění a stolice estetiky pod novým názvem Katedra dějin umění a estetiky, J. Pešina byl donucen odstoupit z funkce vedoucího Katedry a na jeho místo jmenován V. Fiala (od 1972 docentem)
1985 – přestěhování Katedry dějin umění do ulice Celetná 20, asistenty A. Alsterová, V. Czumalo
1986 – novou vedoucí Katedry se stala estetička E. Foglarová
1987 – asistentem V. Hrubý
1989 – vedoucím Katedry se stal J. Homolka (docentem od 1988, profesorem od 1990, v letech 1991 – 1993 zastával funkci děkana filosofické fakulty)
1990 – rozdělení Katedry dějin umění a estetiky na samostatné katedry, opětovné zřízení oddělení křesťanské archeologie a ikonografie, od 1994 kabinetu (J. Royt, habilitován 1987, L. Konečný), nové oddělení památkové péče a muzeologie, přijat M. Horyna (1994 habilitován, profesorem od r. 2000)
1991 – prof. Petr Wittlich (docentem od 1990, profesorem od 1992) vedoucím Katedry dějin umění
1994 – přejmenování stávající katedry dějin umění na Ústav pro dějiny umění (ředitel P. Wittlich), novými pedagogy Ústavu R. Prahl (habilitován 2001), P. Macek (od 1995) a J. Hlaváčková
2000 – ředitelem Ústavu pro dějiny umění prof. Mojmír Horyna
2001 – pedagogem Ústavu se stal V. Lahoda a J. Kuthan (profesorem od 2001)
2005 – ředitelem Ústavu se stal prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.
2014 – ředitelem Ústavu jmenován PhDr. Richard Biegel, Ph.D.