1850 – na přímluvu hraběte Lva Thuna se prvním profesorem české archeologie a historie umění stal J. E. Vocel, dějiny umění (důraz na místopis) spjaty s archeologií

1871-1874 – po smrti Vocela zůstalo místo profesora archeologie a dějin umění neobsazené

1874 – nacionalisticky orientovaný A. Woltmann jmenován profesorem

1878 – po aféře s českými studenty Woltmann odchází do Štrasburku

1882 – rozdělení univerzity na „českou“ a „německou část“

1883 – profesorem dějin umění se stal  estetik Miroslav Tyrš

1884 – 1904 – po smrti Tyrše suploval výuku dějin umění O. Hostinský

1897 – dějiny umění začal přednášet Hostinského žák, soukromý docent Bohumil Matějka (hab. 1896)

1897 – habilitace Karla Chytila, badatele kulturněhistorické orientace

1904 – K. Chytil mimořádným profesorem, o profesuru se ucházel také v roce 1902 ve Vídni habilitovaný M. Dvořák

1911 – K. Chytil řádným profesorem a vedoucím Semináře dějin umění, schválení stanov Semináře

1918 – Seminář proměněn v Ústav a Seminář dějin umění, přednosta K. Chytil, seminář měl dvě oddělení, první vedl K. Chytil, druhé V. Birnbaum (habilitován 1919)

1921 – na návrh K. Chytila byl pozván vyučovat dějiny východoevropského umění bývalý profesor oděské a petrohradské univerzity N. P. Kondakov (zemřel 1925)

1922 – V. Birnbaum jmenován mimořádným profesorem, od té doby dvě profesorská místa na Ústavu

1923 – přestěhování Ústavu a Semináře dějin umění z Klementina do Břehové ulice, k dispozici dvě posluchárny, součástí Ústavu je  tzv. Historicko-umělecký ústav Msgra. F. Lehnera, Fond Msgra. Lehnera

1925 – Kondakovovi žáci založili tzv. Seminarium Kondakovianum

1927 – V. Birnbaum po odchodu K. Chytila do důchodu jmenován řádným profesorem, vedení druhého oddělení Semináře se ujal A. Matějček

1927 – na Ústavu začal přednášet katolický kněz Josef Cibulka a vedl Proseminář dějin umění

1929 – na žádost V. Birnbauma zřízeno Oddělení pro byzantské a východoslovanské dějiny umění, jehož vedoucím se stal  prof. N. L. Okuněv

1930 – Birnbaumova žádost na zřízení Semináře křesťanské archeologie (vedoucím měl být J. Cibulka)

1934 – po Birnbaumově smrti se jeho nástupcem stal A. Matějček (habilitován 1926, mimořádným profesorem od roku 1927, řádným 1930), vedením prvního oddělení a Prosemináře dějin umění pověřen J. Květ

1938-1939 – A. Matějček děkanem filosofické fakulty

1939 – zavření českých vysokých škol nacisty, v průběhu války fungoval Uměleckohistorický institut dějin umění německé části univerzity (přednosta K. M. Swoboda)

1943 – v Osvětimi byl zavražděn nacisty asistent Lehnerova Ústavu P. Kropáček

1945 – obnovení výuky, Ústav převzal knihovnu a fototéku německého Institutu dějin umění, přednostou Ústavu opět A. Matějček (vedoucí semináře), působil zde nadále J. Cibulka, nově zde začal působit O. J. Blažíček (habilitoval se v roce 1946), proseminář vedl J. Květ (řádným profesorem od roku 1945)

1946 – habilitace J. Pešiny (řádným profesorem od 1949)

1947 – vyhověno žádosti A. Matějčka o znovuzřízení dvou oddělení Semináře a Prosemináře

1948 – únorový převrat komunistů, J. Pečírka pověřen vedením prvního oddělení Semináře

1950 – po smrti A. Matějčka jmenován  „zatimním“ ředitelem Ústavu J. Květ, přejmenování Ústavu dějin umění na Katedru dějin umění, J. Neumann jmenován docentem, zrušení Semináře pro křesťanskou archeologii

1951 – z politických důvodů ukončil svoji činnost na Katedře O. J. Blažíček, J. Cibulka směl vyučovat pouze na teologické fakultě, přestěhování Katedry dějin umění z Břehové ulice na právnickou fakultu

1953 – J. Květ obdržel dekret vedoucího učitele Katedry, jako asistenti působili od 50. a 60. let V. Fiala, V Soukupová, V. Hasalová, B. Mráz,  P. Wittlich, J. Kropáček, J.  Homolka

1960 – J. Květ se stal akademikem

1964 – J. Květ odešel do důchodu (zemřel 1965), novým vedoucím Katedry jmenován J. Pešina

1971 – došlo ke konfuzi Katedry dějin umění a stolice estetiky pod novým názvem Katedra dějin umění a estetiky, J. Pešina byl donucen odstoupit z funkce vedoucího Katedry a na jeho místo jmenován V. Fiala (od 1972 docentem)

1985 –  přestěhování Katedry dějin umění do ulice Celetná 20, asistenty A. Alsterová, V. Czumalo

1986 – novou vedoucí Katedry se stala estetička E. Foglarová

1987 – asistentem V. Hrubý

1989 –  vedoucím Katedry se stal J. Homolka (docentem od 1988, profesorem od 1990, v letech 1991 – 1993 zastával funkci děkana filosofické fakulty)

1990 – rozdělení Katedry dějin umění a estetiky na samostatné katedry, opětovné zřízení oddělení křesťanské archeologie a ikonografie, od 1994 kabinetu (J. Royt, habilitován 1987, L. Konečný), nové oddělení památkové péče a muzeologie, přijat M. Horyna (1994 habilitován, profesorem od r. 2000)

1991 – prof. Petr Wittlich (docentem od 1990, profesorem od 1992) vedoucím Katedry dějin umění

1994 – přejmenování stávající katedry dějin umění na Ústav pro dějiny umění (ředitel P. Wittlich), novými pedagogy Ústavu R. Prahl (habilitován 2001), P. Macek (od 1995) a J. Hlaváčková

2000 – ředitelem Ústavu pro dějiny umění prof. Mojmír Horyna

2001 – pedagogem Ústavu se stal V. Lahoda a J. Kuthan (profesorem od 2001)

2005 – ředitelem Ústavu se stal prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.

2014 – ředitelem Ústavu jmenován PhDr. Richard Biegel, Ph.D.