1850 – na přímluvu hraběte Lva Thuna se prvním profesorem české archeologie a historie umění stal J. E. Vocel dějiny umění (důraz na místopis) spjaty sarcheologií )..
1871-1874 – po smrti Vocela zůstalo místo profesora archeologie a dějin umění neobsazené
1874 – nacionalisticky orientovaný A. Woltmann jmenován profesorem
1878 – po aféře s českými studenty Woltmann odchází do Štrasburku
1882 – rozdělení univerzity na „českou“ a „německou část“.
1883 – profesorem dějin umění se stal estetik Miroslav Tyrš
1884 – 1904 – po smrti Tyrše suploval výuku dějin umění O. Hostinský
1897 - dějiny umění začal přednášet Hostinského žáka, soukromý docent Bohumil Matějka (hab. 1896)
1897 - habilitace Karla Chytila, badatele kulturněhistorické orientace
1904 – K. Chytil mimořádným profesorem. O profesuru se ucházel také v roce 1902 ve Vídni habilitovaný M. Dvořák
1911 – K. Chytil řádným profesorem a vedoucím Semináře dějin umění, schválení stanov Semináře
1918 – Seminář proměněn v Ústav a Seminář dějin umění, přednosta K. Chytil Seminář měl dvě oddělení, první vedl K. Chytil, druhé V. Birnbaum (habilitován 1919)
1921 – na návrh K. Chytila byl pozván vyučovat dějiny východoevropského umění bývalý profesor oděské a petrohradské univerzity N.P. Kondakov (zem. 1925)
1922 – V. Birnbaum jmenován mimořádným profesorem, od té doby dvě profesorská místa na Ústavu
1923 – přestěhování Ústavu a Semináře dějin umění z Klementina do Břehové ulice, k dispozici dvě posluchárny součástí Ústavu tzv. Historicko-umělecký ústav Msgra. F. Lehnera, Fond Msgra. Lehnera
1925 – Kondakovovi žáci založili tzv. Seminarium Kondakovianum
1927 – V. Birnbaum po odchodu K.Chytila do důchodu jmenován řádným profesorem. Vedením druhého oddělení Semináře se ujal A. Matějček
1927 – na Ústavu začal přednášet katolický kněz Josef Cibulka – vedl Proseminář dějin umění
1929 – na žádost V. Birnbauma zřízeno Oddělení pro byzantské a východoslovanské dějiny umění, jehož
vedoucím se stal prof. N.L. Okuněv
1930 – Birnbaumova žádost na zřízení Semináře křesťanské archeologie (vedoucím měl být J. Cibulka)
1934 – po Birnbaumově smrti se jeho nástupce stal A. Matějček (habilitován 1926, mimořádným profesorem od roku 1927, řádným 1930). Vedením prvního oddělení a Prosemináře dějin umění pověřen J. Květ
1938-1939 – A. Matějček děkanem filosofické fakulty
1939 – zavření českých vysokých škol nacisty. V průběhu války fungoval Uměleckohistorický institut dějin umění německé části univerzity (přednosta. K.M. Swoboda)
1943 – v Osvětimi byl zavražděn nacisty asistent Lehnerova Ústavu P. Kropáček
1945 – obnovení výuky, Ústav převzal knihovnu a fototéku německého Institutu dějin umění. Přednostou Ústavu opět A. Matějček (vedoucí semináře), působil zde nadále J. Cibulka. Nově na zde začal působit O.J. Blažíček (habilitoval se v roce1946). Proseminář vedl J. Květ (řádným profesorem od roku 1945)
1946 – habilitace J. Pešiny (řádným profesorem od 1949)
1947 – vyhověno žádosti A. Matějčka o znovuzřízení dvou oddělení Semináře a Prosemináře
1948 – Únorový převrat komunistů. J. Pečírka pověřen vedením prvního oddělení Semináře
1950 – po smrti A. Matějčka jmenován „zatimním“ ředitelem Ústavu J. Květ, přejmenování Ústavu dějin umění na Katedru dějin umění. J. Neumann jmenován docentem. Zrušení Semináře pro křesťanskou archeologii
1951 – z politických důvodů ukončil svoji činnost v Ústavu (Katedře) O.J. Blažíček. J. Cibulka směl vyučovat pouze na teologické fakultě. Přestěhování Katedry dějin umění z Břehové ulice na právnickou fakultu
1953 – J. Květ obdržel dekret vedoucího učitele Katedry. Jako asistenti působili od 50. a 60. let na Ústavu, později Katedře dějin umění V. Fiala, V Soukupová, V. Hasalová , B. Mráz, P. Wittlich , J. Kropáček, J. Homolka
1960 – J. Květ se stal akademikem
1964 – J. Květ odešel do důchodu (zem. 1965), novým vedoucím Katedry jmenován J. Pešina
1971 – došlo ke konfuzi Katedry dějin umění a stolice estetiky pod nový názve Katedra dějin umění a estetiky J. Pešina donucen odstoupit z funkce vedoucího Katedry a na jeho místo jmenován V. Fiala (1972 jmenován docentem)
1985 – přestěhování Katedry dějin umění do ulice Celetná 20, asistenty A. Alsterová, V. Czumalo
1986 – novou vedoucí Katedry se stala estetička E. Foglarová
1987 – asistentem V. Hrubý
1989 – vedoucím Katedry se stal J. Homolka (docentem od roku 1988, profesorem od 1990, v letech 1991 – 1993 zastával funkci děkana FFUK)
1990 – rozdělení Katedry dějin umění a estetiky na samostatné katedry. Opětovné zřízení oddělení křesťanské archeologie a ikonografie, od 1994 kabinetu (J. Royt - habilitován 1987, L. Konečný), nové oddělení památkové péče a muzeologie . Přijat M. Horyna (1994 habilitován, profesorem od r. 2000)
1991 – P. Wittlich (docent od 1990, profesorem od 1992) vedoucím katedry dějin umění
1994 - Přejmenování stávající katedry dějin umění na Ústav pro dějiny umění. (ředitel P. Wittlich). Novými pedagogy Ústavu R. Prahl (habilitován 2001), P. Macek (od 1995) a J. Hlaváčková
2000- ředitelem Ústavu pro dějiny umění M. Horyna
2001 – pedagogem Ústavu se stal V. Lahoda a J. Kuthan (profesorem od 2001)
2005 - ředitelem Ústavu se stal prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.
2014 - ředitelem Ústavu jmenován PhDr. Richard Biegel, Ph.D.